Charles de Gaulle [ Osobnost Evropské unie ]

Charles de Gaulle (1890 - 1970)
Francouzský státník, generál a tvůrce 5. Francouzské republiky. Prošel oběma světovými válkami. Patřil mezi velmi schopné a nadané velitele. Po první světové válce sloužil v okupačním vojsku v Německu, kde mohl vidět potenciální nebezpečí německé agrese a nedostatečnou francouzskou obranu.
Během druhé světové války se stal členem vlády a po jejím pádu odjel do Anglie, odkud vyzýval k pokračování odporu vůči Německu. V té době byl ještě neznámým politikem, avšak s obrovským politickým talentem. Zároveň během svého pobytu v Londýně poznal, jak je těžké vyjednávat s britskou vládou. Spojenci uznali jeho legitimitu reprezentovat Francii teprve po osvobození Paříže. De Gaulle vedl dvě první poválečné vlády, ale v roce 1946 odstoupil. Až do roku 1958, kdy vypukla válka v Alžíru a kdy se vrátil na politickou scénu jako zvolený prezident, velmi kritizoval 4. Francouzskou republiku. Vadil mu silný vliv a postavení politických stran, zejména komunistů. V roce 1958 Francouzi v referendu rozhodli o posílení postavení prezidenta a oslabení politických stran. Vznikla tak 5. Francouzská republika. Referendum v roce 1962 rozhodlo o dalších státních reformách. Předtím de Gaulle pohrozil, že v případě jejich odmítnutí odstoupí. Politická kariéra generála de Gaulla skončila v roce 1969, rok po studentské revoltě, kdy voliči v referendu odmítli další státní reformy. Po jeho neúspěchu de Gaulle odstoupil.
De Gaulle byl zastáncem koncepce Europe de patries, tedy Evropy skládající se s jednotlivých národních států. Vyslovoval se proti posilňování nadnárodních struktur. Tvrdě bránil francouzské národní zájmy, čímž se snažil o návrat mezinárodní prestiže Francie. Jeho cílem bylo učinit z Francie dominantní evropskou velmoc. EHS v té době sloužilo Francii jako ochrana vlastních zájmů, hlavně v oblasti zemědělství. De Gaulle neváhal využít postavení Francie pro prosazování národních zájmů např. politikou "prázdné židle” ("empty chair” policy). Ve skutečnosti to znamenalo, že Francie stáhla své představitele z Evropské rady a tím práci tohoto orgánu blokovala. Jako základní kámen evropské politiky a architektury de Gaulle viděl německo-francouzské vztahy. A to především jako odpověď na anglosaské vlivy. De Gaulle se snažil minimalizovat roli Spojených států amerických na evropském kontinentě, zejména v Severoatlantické alianci (NATO). V roce 1966 dokonce Francie vystoupila z vojenských struktur NATO.
De Gaulle rovněž úspěšně blokoval vstup Velké Británie do Evropských společenství, neboť se obával oslabení dominantního postavení Francie v ES, kde hnacím motorem byla francouzsko-německá spolupráce. De Gaulle věděl, že Velká Británie měla po druhé světové válce výsadní postavení vůči USA a proto se obával, že USA se budou prostřednictvím Británie angažovat i v čistě evropských záležitostech.
DALŠÍ INFORMACE: http://www.euroskop.cz
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 2, 05.12.2002 v 12:35 hodin